Úterý 9.3.1999
Poslední den jsme zasvětili opět koupání a odpočinkem před dlouhou cestou. Ze setrvačnosti jsme před polednem opět zavolali na letiště, zda se náhodou Radkův pláž a hotel Oceanic v Negombubágl neobjevil nějakým omylem na Srí Lance - a jaké překvapení, můžeme si bágl vyzvednout na letišti! Super, Kubis si svoje zavazadlo užije necelých 24 hodin, než ho zase nechá odbavit a pošle do Dubaje.
A tak Radek objednává taxíka a za 750Rp. odjíždí na letiště a asi po dvou hodinách se vrací i s báglem. Následují salámové hody, otevíráme uleželou matonku a pomáháme Kubisovi zlikvidovat zásobu müsli tyčinek a tatranek.
V podvečer jsme se ještě naposled vykoupali ve vlnách Indického ocánu a vyrazili na poslední srí lanskou večeři. Já jsem si dal fritované krevety s hranolkama za 200Rp a všichni jsme si vychutnali poslední pivko Lion, našeho věrného a dobrého průvodce celou Srí Lankou.
Ještě mi zbylo pár rupek na útratu (některé bankovky jsem si schoval na památku), takže jsem se rozhodl, že se poohlédnu po nějakém suvenýru. Už jsem se obával, že si budu muset koupit kýčovitou figurku slona, když jsem v supermarketu narazil na pěkný malový talíř za 220Rp. Tím byly nákupy úspěšně u konce a tak jsme se všichni odebrali do hotelu za nepříjemnou povinností - všechny krámy bylo třeba naskládat do báglu a připravit se na zítřejší cestu do Dubaje a včasný budíček...

Středa 10.3.1999
Ráno vstáváme v 6 hodin a za půl hodiny už sedíme dole v restauraci u snídaně. Na sedmou hodinu je objednaný taxík, což recepční asi tak v sedm opradu zjistil a spěšně kamsi telefonuje. "Taxi tu bude za chvíli", uklidňuje nás, ale my mu stejně nevěříme - vždyť jsme na Srí Lance už 16.den. A skutečně, taxík přijíždí okolo osmé. Ještě, že jsme si dali dostatečnou časovou rezervu. Cesta na letiště proběhla poměrně hladce, po ránu ještě nebyl provoz tak velký takže za půl hodiny jsme se propletli všemi check-pointy a stanuli před letištní halou.
Odbavení probíhá nečekaně hladce, obávané přísné bezpečnostní kontroly se nekonají. Ještě platíme 500Rp. jako odletovou letištní taxu a čekáme v tranzitu na naše letadlo, které má asi v půl desáté přiletět z Dubaje, naložit nás (+ dalších asi 250 cestujících) a zase se do Dubaje vrátit.
AIRBUS 310-300 - nastupujeme do letadla téměř jako první. Už při vystavení palubenek jsme si všimli podezřele nízkého čísla řady našich sedadel. V letadle se podezření mění v nečekané překvapení - sedíme v komfortní busines class! Martin sedí vedle okna, já hned vedle. Okna tu vlastně máme dvě - u toho druhého může klidně někdo stát, aniž by mně nějak utiskoval. Když totiž natáhnu nohy, pořád ještě nedosáhnu na sedadlo přede mnou. Inu busines class.
V 11 hodin startujeme. Let probíhá v klidu, letíme přes jižní Indii, Arabské moře a Omán. Je celkem dobrá viditelnost, takže se daří pořídit i pár fotek a ve 13,45 místního času přistáváme v Dubaji. Hodinky posouváme o dvě hodiny zpátky. Na letišti nás čeká místní cestovní agent s objednanými vízi, takže bez problémů procházíme pasovou kontrolou. A když jsme si vyzvedli i všech pět zavazadel, mohla naše dovolená pokračovat. Čekali nás SPOJENÉ ARABSKÉ EMIRÁTY...