Yapahuwa je stará pevnost postavená v roce 1201 na svahu stejnojmenné skály, ornamenty zdobené schodištěkterá se tyčí 90 metrů nad okolní krajinou. Stavitelský podnět byl podobný jako při stavbě nejznámější srílanské památky - Sigiriye - obrana proti útokům z jižní Indie. V letech 1272 - 1284 byla Yapahuwa sinhálským hlavním městem a samotní Sinhálci se domnívají, že právě odsud byl uloupen posvátný buddhův zub (který je dnes uschován v chrámu v Kandy), a který získal zpět až v roce 1288 král Parakramabahu I.
Dnes už z pevnosti zbylo jen strmé schodiště, které je zdobeno ornamenty a sochami lvů. Pod samotnou skálou je ještě malý 280 let starý skalní budhistický chrám s několika sochami budhů a malé archeologické muzeum, ve kterém jsou k vidění zachovalé sochy bohyně Khálí i Krišny, součásti kamenné výzdoby pevnosti (je tu poměrně zachovalé okno zhotovené z jednohu kusu pískovce s pěknými ornamenty) a také mince, které se zde razily.

Čtvrtek 25.2.1999
V 10 hodin vyrážíme z Negomba najatým autem do vnitrozemí. Zastavujeme se ještě na letišti, abychom se ujistili, že ztracený kaučuková plantážbágl stále ještě nepřišel a pak vyrážíme přes nekonečné palmové lesy na severovýchod. Cestou fotíme rýžová pole, kaučukové plantáže a vůbec zajímavou přírodu. Asi po dvou hodinách projíždíme městem Kurunegala, kde fotíme první malou budhistickou pagodu.
Kurunegala je velmi živé město, jako ostatně většina, kterými jsme projížděli. Hlavní ulice a typický kruhový objezd s hodinama slouží jako jedno velké tržiště.
60km rychlostí si to hasíme po celkem solidní silnici dál na sever. Ve městě Dalagama odbočujeme na západ a dál pokračujeme po silnici horší kvality až do městečka Maho. Tady se za železničním přejezdem silnice definitivně mění na lepší polňačku, takže občas jedeme krokem. Míjíme místní, kteří se koupou u pumpy s vodou a pomalu se prokousáváme hustým porostem k naší první památce - Yapahuwě.
Je tu několik baráčků, pár zvědavých dětí a několik psů. Řidič nás svěřuje místnímu průvodci, který nás hned kasíruje (130Rp.) a vede k neobvykle strmému schodišti, po které šplháme k základům, které jediné zbyly z detail výzdoby schodištěbývalé pevnosti. Schodiště je krásně zdobené ornamenty, ale nám to nestačí a pokračujeme prošláplou cestou skrz hutým porostem na vrchol skály. Libor loví motýly a my ostatní se kocháme pěknými výhledy na okolní džungli.
Pod vrcholem končí porost a stoupá se po skále, do níž jsou velmi neuměle vyhloubeny primitivní schody. Měl jsem trochu obavu z hadů, takže spíš než na okolní krajinu jsem koukal pod nohy, ale našel jsem jen svlečenou kůži - kterou jsem samozřejmě ihned zbalil.

Na vrcholu skály není kromě krásného panoramatického výhledu nic výhled z vrcholu Yapahuwyzajímavého, ale srílanská příroda má své kouzlo, takže ten pohled určitě stál za tu námahu. Je tu ale vedro, takže se moc dlouho nezdržujeme a sestupujeme dolů.
Dole pod skálou ještě na chvíli vcházíme do malého skalního budhistického chrámu. Je vyhlouben přímo do skály a je prý 280 let strarý. Vstupuje se do něj novější vstupní halou - což je vidět i na novějších buddhových sochách. Na stěnách jsou fresky a příchod k hlavní Buddhově soše lemují další sochy s výjevy nejrůznějších obřadů.
Návštěva Yapahuwy končí a je na čase pokračovat dál na sever. Ještě se pozdravíme s prvními makaky, kteří schodiště v Yapahuwěběhají po střeše chrámu a jedem... Cesta ubíhá plynule, jen ve městě Talawa míjíme snad stovky policistů - zítra tu prý má míting zdejší presidentka a přeci jen jsme poměrně hodně na severu a Tamilští tygři jsou vždy ve střehu....
Asi v 17 hodin přijíždíme do Anuradhapury. Ano, těch 200km jsme jeli skutečně sedm hodin (asi hodinu jsme se zdrželi v Yapahuwě). Na Srí Lance zkrátka všechno trvá dvakrát tak dlouho než jsme zvyklí.... Ubytováváme se ve velmi pěkném Grand Hollyday Resort hotelu. Nedaleko máme břeh jezera Nuwara Wewa. V povečer se vydáváme na prohlídku nového města, ale Anuradhapura je jen špinavá díra s velkým autobusovým nádražím a tržištěm, kde nás bylo celkem asi osm bělochů, takže jsme se raději stáhli do čínské restaurace Nanking, kde si dáváme buď rizoto nebo nudle (obojí za 80Rp.) a pivo za 100Rp. (!!!). Chvíli ještě sedíme u piva a pak jdeme spát - zítra nás čeká náročná prohlídka zdejšího starobylého města - prvního sídla sinhálských králů a zároveň první vrchol naší cesty.