Tangalla je obec na jihovýchodním pobřeží Srí Lanky. Stranou od největších turistických center je právě jihovýchod klidným místem s nádhernými palmovými plážemi. Zdejší pobřežní hotýlky jsou diskrétně ukryté v palmových hájích daleko od turistického ruchu a shonu. Nejsou tu žádné obchody, žádné suvenýry, jen klid a vlny v ocánu...

Čtvrtek 4.3.1999
Ráno opouštíme město Nuwara Eliya. Bohužel náš řidič se necítí dobře, navíc mu po těle naskákala bílá vyrážka, a tak navrhuje, že nás odveze do své oblíbené Tangally na pobřeží Indického oceánu a odjede marodit domů do Colomba. rýžová pole podél cestyUpouštíme tak od plánu, podle kterého jsme dnes chtěli vyzkoušet horskou železnici na trase Nuwara Eliya - Ella. Do Elly tedy míříme autem. Ale možná, že bylo dobře, že jsme cestu vlakem nepodnikli, protože kýžené panoramatické výhledy se nekonaly a Ella byla velkým zklamáním. Podél čajových a rýžových plantáží jsme opustili srí lanské hory a nížinou zamířili k oceánu.
Cestou k moři nebylo k vidění nic přehnaně zajímavého, kromě několika varanů a místního oráče obdělávajícího své rýžové políčko. A tak jsme celkem hladce dorazili až k prvnímu ze dvou národních parků, které se rozprostíraly podél cesty na jih - Wirawila. Cesta tady vede po uměle navršené hrázi uprostřed stejnojmenného národní park Wirawilajezera. Cestou fotíme pouze čápi Marabu a místní domorodce, kteří se rozhodli vykoupat i se svým autem...
Po chvilce přijíždíme na okraj druhého národního parku - Bundala. Tato rezervace plná mokřin a keřů je především domovem vzácného ptactva, ale žijí tu i krokodýli, proto chvíli jedeme bez zapnutého motoru a čekáme u břehu, jestli se tito velcí plazi někde neobjeví. Máme ale smůlu, krokodýli tu dnes nejsou, takže jedeme dál do města Hambantota. Konečně jsme zase u moře.
Na předměstí Hambantoty míjíme solné rafinérie a po chvíli i první nádhernou pláž. Všude rostou palmy a banánovníky, vlny ocánu buší do pobřeží - takhle má vypadat správné tropické pobřeží. Jedeme ještě něco přes hodinu. Míjíme Ambalantotu a Tangallu. Tady už vyhlížíme náš hotel. A skutečně za chvilku odbočujeme z hlavní silnice do palmového háje, za kterým tušíme přítomnost Indického ocánu. Zastavujeme v Manahara Beach cottage & cabanas. Tady je pod ořechy keshu několik bungalovů a restaurace. Vypadá to tu moc příjemně, ještě jdeme "zkolaudovat" místní pláž a jdeme se ubytovat...
Řidič se s námi loučí a odjíždí marodit. Asi chytil něco ze sluníčka, takže pro něj bude nejlepší když to doma vyleží. Ještě slibuje, že pro nás sem do divočiny pošle za sebe náhradu, ale i tak zítra proležíme na pláži jeden den, který jsme měli ještě procestovat. No, snad sem pozítří pro nás někdo přijede....
Pátek 5.3.1999
Dnešek bude odpočinkovým dnem. Strávíme jej celý v Tangalle na pláž v Tangalle6°severní šířky. Po vnitrozském cestování takový den potřebujeme jako sůl. Ráno jdeme na průzkum pláže. Kromě nás je tu ještě pár bělochů a občas projde nějaký ten místňák. Kromě toho na pláži polehávají krávy - nevím, jestli jsou tu také na dovolené, ale pro Srí Lanku je tento kontrast s krásnou přírodou typický. Ka konci asi 1km dlouhé pláže jsou skaliska. Pobíhají po nich docela velcí krabi, ve vodě jsou vidět ježci a Michal tu pláž v Tangalleúdajně zahlédl i mořského hada. Za skalisky se do moře vlévá nějaká říčka, v jejímž ústí perou domorodé ženy prádlo, zatímco děti se koupou. A následuje další pláž a tak to asi pokračuje dál a dál...
Slunce se pomalu posouvá výš a výš, takže se vracíme na naši pláž a zbytek dne trávíme buď ve vodě nebo v pohodlí lehátka pod slunečníky a palmami. Dneska je to fain, ale nevím, co bychom tady dělali zítra... Kromě moře tu opravdu nic není.
V pozdním odpoledni už byla u vody celkem nuda, takže jsme se všichni těšili na večeři. Já jsem si dal krevety po čínsku, ostatní měli buď totéž nebo nějakou rybu. Majitel nám už ráno nabízel, že nám k večeři připraví humra, ale 900Rp se nám zdálo dost (a jak se později pobřežní džungleukázalo, nemýlili jsme se). Večer jsme ještě podnikli lov na pavouka, který se usadil v našem bungalovu na posteli. Podařilo se a chlupáč skončil v liborově pixle s jedíkem. Závěr večera patřil kartičce karet a naději, že zítra pro nás někdo opravdu přijede. Jinak bychom museli najmou (a hlavně zaplatit) taxíka do 60km vzdáleneé Matary, kde je nejbližší železniční stanice.
Ještě trochu statistiky: včera jsem zaznamenal hned dva rekordy. V národním parku Wirawila jsme se ocitli na 81°14´ východní délky, což je hodnota mého nového "východního" rekordu. Dále, v Hambantotě jsme se ocitli ve vzdálenost 7810km od domova, což byl můj druhý rekord. Třetí rekord mě čeká zítra, ale o tom až na další sránce....