KandyDruhé největší a nejdůležitější město Srí Lanky se jmenuje Kandy a najdeme jej 115km východně od hlavního města Colomba. Kandy je střediskem hornaté vnitrozemské oblasti ostrova a během nadvlády portugalců a holanďanů bylo dokonce načas hlavním městem sinhálského království.
Město je proslulé především honosně oslavovaným svátkem Perehara, který místní slaví po deset dní počínaje úplňkem gergoriánského měsíce Esala (červenec-srpen), kdy se zde konají slavnostní průvody.
V Kandy rovněž najdeme jednu z nejdůležitějších památek Srí Lanky a celého buddhistického světa - Chrám Buddhova zubu. Tato honosná bílá stavba s pozlacenou střechou stojí na břehu místního jezera, u kterého začínají i končí nejdůležitější tepny tohoto hustě obydleného města.

Pondělí 1.3.1999
Okolo 14.hodiny přijíždíme na břeh řeky Mahaveli, což je největší Srí Lanská řeka. Máme za sebou průjezd mírně zvlněnou krajinou pokrytou neprostupnou džunglí. Cesta ubýhala pomalu, protože na posledních asi 10km byly okraje silnice téměř neustále rozkopané kvůli pokládce kabelů, ale z dnešní cesty už zbývá jen jediný most. Za mostem náš řidič hlásí: "Jsme v Kandy". Tohle rušné město se od ostatních, co jsme doposud viděli, přece jenom trochu liší. Má takový více evropský vzhled a na křižovatkách jsou dokonce semafory.
Hlavní třídou se dostáváme až k jezeru, které se rozprostírá uprostřed města. Nábřežní třída je uzavřená zátarasy - stojí tu slavný Chrám Buddhova zubu, jedno z nejposvátnějších míst Srí Lanky, který se ulice v Kandyuž také stal terčem útoku Tamilských teroristů. Okolo je plno lidí, pár policistů a také spousta pouličních prodavačů s těmi nejkýčovitějšími suvenýry, jaké jsme zatím na Srí Lance viděli.
Celý jižní svah nad jezerem, kam právě míříme, je posetý hotely. Je to taková turistická čtvrť. Na chvíli zastavujeme na vyhlídkové terase, odtud se naskýtá asi nejtypičtější pohled na město s jezerem a slavným Chrámem. Ovšem místní otrapové už nám zase cpou hromadu suvenýrů od map až po trička, takže nám nezbývá než zase naskákat do auta a vyrazit k hotelu. Jmenuje se Lake view rest a bude naším domovem na příští dvě noci.
Po ubytování a krátkém odpočinku jsme vyrazili na prohlídku města a na nákup zásob na večer. Autem sjíždíme zase až k jezeru a botanická zahrada Paradeniyapokračujeme přes tržiště na rušnou nábřežní ulici. Na druhou stranu ulice vede dokonce podchod s několika obchody, což jen potvrzuje, že Kandy je asi nejmodernější město ostrovního vnitrozemí. Obchody většinou vypadají velmi solidně a slušná je i nabídka zboží - hlavně oblečení, obuv a výrobky z kůže.
Už v hotelu nás náš řidič varoval, že dole ve městě se k nám mohou hlásit někteří místní, vydávat se za obsluhu hotelu a nabízet se jako nosiči zavazadel. Ale i kdyby nás nevaroval, tak naivní, abychom svěřili baťohy troubovi, který se právě vydává za našeho portýra, zase nejsme. I tak je třeba v rušných ulicích Kandy dávat pozor, protože spousta pouličních domorodců by ráda viděla obsah našich kapes ve svých kapsách...
Hlavní třídou, po které jsme dnes přijeli, míjíme jeden obchod za druhým. Úspěšně jsme objevili e-mailovou kancelář, takže i přes problémy s přeplněnou sítí (dneska je svátek úplňku) se daří poslat domů čerstvé zprávy. Kousek od kanceláře jsme ještě našli solidní samoobsluhu, já však zůstávám u banánového opojení a kupuju u jednoho z pouličních obchůdků trs banánů. V 17,00 nás na zase u jezera čeká náš řidič s autem. Nabízí nám návštěvu představení místních tanečníků, ale kromě mě se nikomu nechce obětovat dalších 200Rp, takže svorně míříme do hotelu nabrat síly na další den...
Úterý 2.3.1999
Ráno vyrážíme v 9 hodin. Řidič není ve své kůži, asi na něj něco leze. Ale spolehlivě se s námi pouští v ústrety chaotickému dopravnímu provozu velkoměsta, na jehož okraji se rozkládá 60 hektarů slavné botanické zahrady Paradeniya, která je teď naším cílem.
Po krátké návštěvě banky zastavujeme před vstupní branou botanické zahrady a kupujeme lístky - konečně využíváme ISICa. Platíme 75RP místo 150. Nic moc, ale aspoň něco.
Botanická zahrada je nádherná. Chvilku si tu připadáme jako v Africe, chvíli jako v australské buši. Jsou tu stromy z celého světa - v botanické zahradě...obrovské rododendrony, kaktusy, bambusové trsy, fíkusy a palmy všeho druhu. Celá zdejší flóra hraje všemi barvami. Nedaleko královské aleje s kubánskýma palmama objevujeme v korunách stromů obří netopýry - kalony. Ve větvích fíkusů zase poskakují všudypřítomní makakové. Na břehu řeky Mahaveli obdivujeme obří bambusy a lijány, v další části jsou zase stromky, které tu zasadili významní představitelé rozličných států velký fíkus připomínající deštníkvčetně anglické královny.Od řeky nás cesta zavedla až k obřímu fíkusu z Jávy, kterému tady říkají deštník, protože se svou korunou o rozloze 1600m2 skutečně připomíná veliké paraple. Po krátkém oddechu jsme si ještě prohlédli seychelské palmy a odebrali se k východu - v téhle zahradě by se dal s klidem strávit třeba celý den, ale tolik času nemáme - jedeme totiž za slony do Pinnawally!
Okolo páté hodiny jsme byli zpátky v Kandy. Čekala nás poslední, ale velmi důležitá památka - Chrám Buddhova zubu. Chrám byl postaven v letech 1687-1707 za doby, kdy bylo Kandy hlavním sinhálským městem. Uvnitř se prý nalézá zub samotného Buddhy, který byl uchován po jeho smrti v roce 543 př.n.l. Na Cejlon se zub dostal ve 4.století a byl uložen v Anuradhapuře, ale postupem času s pády a dobýváním Chrám Buddhova zubuhlavních měst se neustále stěhoval až nakonec skončil v Kandy. Pouze v roce 1283 byl uloupen do Indie (pravděpodobně z pevnosti Yapahuwa), ale díky tažení krále Parakramabahu III. byl zase vrácen na Srí Lanku. V 16.století údajně zub uloupili portugalci z Jafny a zničili jej, ale sinhálci prohlašují, že se jednalo pouze o kopii a posvátná relikvie je prý bezpečně uložena v Chrámu. Bohužel vlastní zub nelze spatřit protože je uložen v několika krabičkách a pouze věřící buddhisté smějí vidět podle stupně svého zasvěcení krabičku menší a menší. A tak jsme se rozhodli, že si posvátnou stavbu prohlédneme jen zvenku - stejně bylo zavřeno. Prošli jsme se po zátarasy uzavřené nábřežní promenádě, prohlédli si bombou lehce poničené sousední muzeum a vydali se do hotelu. Na hotelové terase jsme ještě probrali s řidičem další trasu a tím tento zajímavý den skončil...